Střelci letmých okamžiků časopis A-Report č.22/2009

Jestliže odborníci přirovnávají vrtulník Mi-171 k flegmatickému hrochovi, kterého má ostatně přerovská 231. letka ve znaku, tak v tomto případě by zcela určitě změnili názor. Komunikace mezi střelci a posádkou vrtulníku, připomínající svou kadencí následnou střelbu z kulometů, dávala tušit, že tentokrát jde do tuhého. Sotva se stačil kapitán vyhnout palbě z pěchotních zbraní, musel vrtulník znovu prudce naklonit. To proto, aby umožnil střelbu palubním střelcům. „Právě ty velké úhly především dolů, ale i do stran představují určité problémy. Jsme limitováni možnostmi lafetace kulometů,“ vysvětloval nastalou situaci jeden z instruktorů a zároveň velitel palubních střelců 23. vrtulníkové základny praporčík Libor Pernička. „Každý ze střelců si musí proto prostřednictvím komunikace s pilotem navést stroj tak, aby se mu dostal cíl do mířidel.

strelci1“ Ostrými střelbami ve výcvikovém prostoru Libavá vyvrcholila příprava palubních střelců, kteří by se společně s osádkami modernizovaných vrtulníků Mi-171 měli zapojit do mise ISAF v Afghánistánu. Armáda České republiky až do února loňského roku používala tyto transportní vrtulníky bez jakékoliv výzbroje. Příprava třiatřiceti palubních střelců začala výběrem vhodných lidí. Jednalo se o zkušené vojáky nejen z leteckých útvarů s odpovídající zdravotní způsobilostí. Podmínkou byla i určitá zkušenost ze zahraničních misí. Po výcviku na zemi následovaly střelby v přímočarém letu, ve visu a s manévrem, z levých a pravých dveří a z rampy. Vše vyvrcholilo střelbou v noci s přístroji pro noční vidění NVG a nácvikem činnosti po nouzovém opuštění vrtulníku. Celkově obsluhy kulometů vystřílely téměř sto šedesát tisíc nábojů. Kromě toho musely ještě absolvovat kurz pro letecký personál na Univerzitě obrany v Brně a výsadkovou přípravu ve Vyškově. Výcvik vedl praporčík Libor Pernička společně s dalším instruktorem. Oba prošli třítýdenním kurzem ve Velké Británii. „Britové mají s palubními střelci zkušenosti nejen z Afghánistánu, ale i z celé řady dalších konfliktů. Těch věcí, které jsme museli zvládnout, byla spousta. Oba jsme předtím pracovali jako palubní mechanici, byli jsme tedy zvyklí na pohyb v otevřených dveřích, věnovali jsme se však zcela jiným činnostem. Ze všeho opuštění vrtulníku. V Afghánistánu bude pro palubní střelce platit základní pravidlo, zahajovat palbu až v okamžiku napadení protivníkem. Kulomety PKM jsou v AČR zavedeny již delší dobu a jsou tedy patřičně prověřené. „Pokud bych je srovnával s kulomety UK-59, kterými je standardně vyzbrojena naše armáda, jedná se jednoznačně o lepší zbraň. Její předností je jednoduchost, spolehlivost, kvalitní a rychlá obsluha. nejobtížnější je vyrovnat se s nestabilní polohou vrtulníku v době střelby. Ta se totiž většinou vede v okamžiku těch nejdynamičtějších manévrů, tedy v zatáčkách, při prudkém stoupání a klesání. strelci2
Jsou to velice náročné podmínky. Střelec tam lítá jako nudle v bandasce, chce se mu třeba i zvracet, všechno musí ale potlačit a snažit se i za těchto okolností co nejpřesněji mířit,“ vysvětloval nám praporčík Pernička. „Střelba ze vzduchu se naprosto liší od té na zemi. Je spíše reflektivní, není čas na nějaké dlouhé míření. Střelec musí mít cit a být schopen rychle reagovat, opravovat případné chyby. Je to podobné jako s řidičem, někdo se do toho dostane rychle, jinému to trvá déle.“ V každém z vrtulníků jsou nainstalovány tři kulomety ráže 7,62 mm PKM. V levých dveřích, v pravých dveřích a na zadní rampě. Tam měl být původně umístěn kulomet ráže 12,7 mm, z toho ale nakonec sešlo. Ve dveřích je kromě lafetace kulometu ještě zabudována balistická ochrana. Kulomety byly úmyslně vybrány s pažbou, aby s nimi střelci mohli vést palbu i v případě nouzového Ideální je dostat s ní cíl tak na dvě stě tři sta metrů,“ říká palubní střelec štábní rotmistr, který si před misí nepřeje zveřejnit své jméno. „Ta práce mě baví. S létáním nemám žádné problémy, je to jen o zvyku. Musím ale přiznat, že před odjezdem do mise určité obavy mám. V žádném případě se to ale nedá nazvat strach. Nejvýstižněji se dá ten pocit definovat jako velký respekt.“ Do Afghánistánu posíláme tři modernizované vrtulníky Mi-171. Mají zcela novou avioniku, pasivní ochranu proti řízeným a neřízeným střelám, balistickou ochranu včetně kevlarového koberce a zařízení pro použití lana na rychlé slaňování. Do každé z rotací půjde osm střelců. Na palubě vrtulníku budou vždy minimálně dva. V případě největší nouze by jeden z kulometů mohl obsluhovat i palubní mechanik. Na základnu Sharana v provincii Paktia se i s posádkami přesunou na přelomu roku. V současné době na této základně již působí tým, který pro naši leteckou jednotku připravuje zázemí. Vrtulníky budou v provincii plnit úkoly spojené s přepravou osob a materiálu, veškeré lety se uskuteční ve dvojicích. Výcviku palubních střelců se účastnil i náčelník Generálního štábu AČR armádní generál Vlastimil Picek. „Jedno z mých současných hlavních témat je vyslání vrtulníků do Afghánistánu. Musím říci, že s tím, co jsem měl možnost zde vidět, jsem spokojen. Palubní střelci odvedli za necelý rok a půl, co existují, obrovský kus práce. Transportní vrtulníky Mi-171 mají poměrně velkou přepravní kapacitu, silnou motorovou jednotku a jsou schopny stoupat do velkých výšek. To je přesně to, co je v Afghánistánu potřeba,“ řekl na závěr generál Picek.

Text a foto: Vladimír MAREK Vyšlo v A-Reportu 22/2009 dne 14.12.2009