Ledové mise nad horami Velebit

20.5.2013 • Krátce před osmou hodinou zahajuje chorvatský instruktor podplukovník Michael Križanec předletový brífink českých, chorvatských a maďarských posádek vrtulníků. Po týdenním nácviku na letovém simulátoru na mošnovském letišti přichází na řadu čtrnáctidenní praktický výcvik v Chorvatsku.

Létající personál transportních Mi-171 a bitevních vrtulníků Mi-24/35 společně s palubními střelci a pozemními specialisty absolvuje na základně Zemunik Donji u Zadaru společnou přípravu před nadcházejícím nasazením v další rotaci leteckého poradního týmu neboli jednotky Air Advisor Team (AAT), která cvičí piloty a technický personál afghánských vzdušných sil.

Podplukovník Križanec zpřesní letový plán a zopakuje činnost v pracovních zónách, v nichž se budou plnit operační úkoly. Následuje dílčí příprava mezinárodních posádek vrtulníků. Dopolední mise je obzvláště náročná svým taktickým námětem. Je nabíledni, že její průběh navíc několikrát „znesnadní“ instruktoři na palubě strojů, kteří vystaví posádku vrtulníků před nečekané, přesněji řečeno spletité situace. De facto do těch, které jsou v afghánské misi takřka denním chlebem.

Je pár minut před desátou, když se na stojánce Zrakoplovne bazy Zadar začínají roztáčet rotorové listy dvou chorvatských Mi-171Sh s čísly 229 a 226 na trupu a českého bitevníku Mi-24V (0981) z 221. vrtulníkové „tygří“ letky 22. základny letectva Sedlec, Vícenice u Náměště nad Oslavou.

Během následujících patnácti minut provádějí posádky takzvanou motorovou zkoušku, při níž zkontrolují funkčnost všech systémů. „Dva dva šest, žádám pojíždět na dráhu tři dva,“ říká kapitán Petr Šamaj a po souhlasu z řídící věže se rozjíždí na místo vzletu. Vzápětí ho následuje další „stosedmdesátjednička“ a poté „čtyřiadvacítka“. Stroje se v rozestupech přibližně dvou rotorů řadí za sebou. Z věže dostávají několik upřesňujících informací. „Dva dva šest, vzlet povolen,“ zní kbelskému pilotovi ve sluchátkách. Kapitán Šamaj zvyšuje výkon stroje a provádí kontrolní zavisení bezmála třináctitunového stroje zhruba v pětimetrové výšce nad ranvejí. Poslední kontrola ukazuje, že vše je tak, jak má být. Potlačí knipl dopředu a ještě víc zvedá páku kolektivu. Vrtulník začíná zrychlovat a stoupat. Česko-chorvatská posádka směřuje stanoveným kurzem do určeného prostoru. Ve skutečnosti do pohoří Velebit, které se pro příslušníky přípravného kurzu AAT PTC (Air Advisor Team Pre-deployment Training Course) na čtrnáct květnových dnů stalo věrohodnou kopií Afghánistánu. Nejen kvůli jisté podobnosti s vysokohorským prostředím a meteorologickým podmínkám, ale také pojmenování předsunutých základen neboli „efóbíček“ na FOB Tillman, Fenty, Kalagush nebo Parun.

Převzato z webu army.cz

www.acr.army.cz/informacni-servis/zpravodajstvi/letove-mise-nad-horami-velebit-83979/