Česká vrtulníková jednotka pro speciální operace

Česká vrtulníková jednotka pro speciální operace

    V posledních několika dnech se více a více začíná mluvit o vzniku speciální vrtulníkové jednotky. Tiskové zprávy 601. skupiny speciálních sil hovoří o spolupráci s úkolovou jednotkou speciálních vzdušných operací při cvičení Cobra-13.Nová koncepce dopravního a vrtulníkového letectva z dílny Ministerstva obrany přináší opět více světla do této oblasti. Je ale velmi pravděpodobné, že se začnou ozývat hlasy zpochybňující potřebu disponovat takovou schopností.

 

Úkolová jednotka speciálních vzdušných operací SOATU (Special Operations Air Task Unit) je pojem téměř neznámý většině laické, ale i odborné veřejnosti. A přitom definice tohoto úkolového celku, která je obsažena v NATO SOF Study, nabízí velmi přesný výčet její schopností.

SOATU je expediční taktická letecká jednotka pro speciální operace skládající se z 1-5 letounů s pevnou nebo rotující nosnou plochou a jejich posádek. Také může být složena z leteckých poradců nebo předsunutých leteckých návodčí nasazených k podpoře SOF misí NATO. Nedílnou součástí SOATU jsou také podpůrné funkce a podpůrný personál poskytující velitelskou, kontrolní a komunikační podporu, logistiku, plánovací a zpravodajské schopnosti.

Minimální schopnosti zahrnují připravenost působit jako součást většího SOATG (Úkolové skupiny speciálních vzdušných operací) nebo CJFSOCC; provádět plánování, velení a kontrolu misí organických prvků; provádět podporu všem třem sadám misí sil SOF NATO (DA, SR, MA) a provádět chemický, biologický a radiacní průzkum.

Stroje přidělené k takovéto úkolové jednotce musí být schopné letu za snížené viditelnosti a v noci s využitím NVG přístrojů; přesné navigace s využitím zálohovaného nezávislého navigačního systému. Pokud se jedná o vrtulníky, ty pak musí být schopny letu ve formaci více strojů a musí být schopny vést obrannou palbu. Veškeré stroje musí být vybaveny IR nebo elektronickým obranným zařízením a musí mít protiraketový IR nebo radarový výstražný systém.

Jednotlivě nebo v skupině více strojů musí být schopny operovat z předsunuté dozásobovací pozice (z anglického FARPForward Arming and Refueling Point), ať již v roli tankeru nebo přijímajícího stroje. Totéž platí i pro doplňování paliva za letu.

Při výsadku musí být vrtulníky schopny přistávat za snížené viditelnosti, jak na označené výsadkové plochy, tak i na nepřipravený povrch. Rovněž musí být schopny provádět výsadek technikou „fast rope“.

Speciální vrtulníková jednotka, její vytvoření, příprava a působení není záležitost pouze technická. Je pravda, že by se celá diskuse mohla zaměřit pouze na tento aspekt. A jsem si jistý, že mnoho diskutujících tak i učiní. Co je ale důležitější, je položit si nejdříve několik jiných otázek.

  • Potřebuje AČR disponovat takovou schopností?
  • Pokud ano, pak jakou podobu by měla tato schopnost mít?
  • A na konec, nebude tato schopnost více na obtíž než k užitku?

V současné době se většina veřejnosti dívá na nasazení speciálních sil v Afghánistánu jako na snahu ČR zalíbit se státům „Západní koalice“. Při určitém, velmi cynickém, pohledu na zahraniční politiku by to tak i mohlo být. Co ale většina z vyznavačů tohoto pohledu zapomíná vzít v úvahu, je dopad této angažovanosti na schopnosti AČR.

Jak generál Patalong i plukovník Kukuła ve svých komentářích k cvičení Cobra 13 řekli, celá snaha speciálních sil je zaměřena na posílení národní obrany. Mnoho diskutujících bude tento aspekt marginalizovat. Co ale není možné popřít je, že síly speciálních operací jsou tou složkou každé armády, která má nejrozsáhlejší bojové zkušenosti.

V případě nasazení Sil rychlé reakce NATO v našem regionu by to byly právě speciální síly, které by byly vyslány do akce jako první. Za situace, kdy bojiště je vzdáleno jen několik set kilometrů a kdy se počítá každá vteřina, není možné vkládat mnoho důvěry v dopravu po zemi. Jediným efektivním a dostatečně rychlým způsobem dopravy, a i zasazení na bojiště, je tedy doprava vzduchem.

V prospěch vrtulníků mluví zejména to, že letadla není možné využít pro přepravu na taktické úrovni. Opačná strana této mince sice tvrdí, že vrtulníky není možno využít na strategické úrovni, ale toto je vyváženo tím, že ČR nemá strategické ambice na poli sil SOF.

Pro působení na taktické nebo operační úrovni je pak vrtulníková SOF jednotka ideální. Vzhledem na fakt, že v regionu Střední Evropy disponuje vrtulníkovou SOF jednotkou pouze Polsko, stalo by se ČR opět významnějším hráčem na poli sil pro speciální operace.

Z hlediska použitelnosti speciálními silami je vhodné, aby AČR disponovala vlastní vrtulníkovou jednotkou, která jim bude schopna poskytovat adekvátní podporu. U speciálních sil ale využitelnost takové jednotky nekončí. Dle mého právě naopak. Schopnosti, které byly popsány výše, zejména přesná navigace, schopnost letu za nízké viditelnosti nebo za tmy a také přesné přistání, dokáží ocenit a využít nejen speciální síly. V současnosti disponují Pozemní síly AČR čtyřmi jednotkami, které mají, mohou mít, a nebo by měly mít schopnost provádět aeromobilní operace. Každá z těchto jednotek by jistě dokázala při nasazení do zahraniční mise adekvátně využít těchto nabízených možností.

Závěrem této části je ale potřebné podotknout, že se AČR nachází pouze na začátku dlouhé a náročné cesty. Výčet schopností uvedený v úvodu tohoto článku vyžaduje velkou míru odhodlání, zápalu, tvrdé práce a, v neposlední řadě, financí. Úspěšné ukončení celého procesu budování české vrtulníkové SOATU bude tedy výsledkem nejen práce armády, ale také politické vůle vlády a poslanců parlamentu.

ČLÁNEK VYŠEL DNE 6.12.2013 NA SERVERU WWW.ARMADNINOVINY.CZ

Autor: Mgr. Ondrej Rajkovic